130

Historie školy

V roce 2006 oslavila naše škola 120. narozeniny. Byla postavena v roce 1886 Pražskou obcí a sloužila jako dívčí škola. Více se z historie asi nedozvíme, protože první kroniky se ztratily během 2. světové války. Ty, které se dochovaly, se datují až od roku 1940. Začneme tedy v roce 1940, kdy byla tato škola dívčí. Později ji zabrala říšská policie jako sklad. Poté se sem nastěhovala německá obecní a městská škola. Název školy se změnil na 1. obecná a městská dívčí škola v Praze 7.

Během války probíhalo tzv. střídavé vyučování. Vyučovalo se v 5 hodinových blocích: 3 x dopoledne a 3 x odpoledne (i v sobotu). Žákyně byly do naší školy přijímány na základě přijímacích zkoušek z češtiny, němčiny, počtů a vlastivědy. V mnoha školách trvaly vánoční prázdniny okolo 2 měsíců z důvodu, aby škola ušetřila za uhlí, kterého v té době bylo málo. Naše škola měla prázdniny až 4 měsíce. Žákyně se scházely vždy 1 krát týdně, aby jim byly zadány úkoly. Roku 1942 se zvýšily hodiny němčiny až na 8 týdně. Učilo se podle měsíčníku „Wir lernen Deutsch". Aby se předešlo neodborné výuce německého jazyka, musel učitelský sbor od r. 1943 vykonávat zkoušky. Tohoto roku skončila také výuka náboženství. Jako pozdrav bylo zavedeno zdvižení pravé paže. Byly také zavedeny revize školních aktovek, protože se učitelé báli, aby se mezi děvčaty nešířily „závadné nebo zakázané" předměty. V roce 1945 byly opětovně zavedeny 9. třídy.

Poválečné změny

Dívčí škola se spojila s reálným gymnáziem. Počet žáků se zdvojnásobil. Děti, které se hůř učily, vytvářely doučovací spolky. Ředitelem po dobu jedenácti let v letech 1936-50 byl Němec pan Schmitt. Po jeho odchodu do důchodu se naše škola spojila s jinou střední školou. Velký den nastal v květnu 1956, kdy proběhl první výměnný zájezd do ciziny. Od té doby trvá dlouhá tradice výměnných zájezdů do ciziny. Od roku 1966 se žáci od 3. třídy povinně učili ruštinu a od 5. třídy angličtinu.

Škola po roce 1989

Od roku 1989 se začaly vyučovat další jazyky jako nepovinné, francouzština a němčina. Konaly se tábory s jazykovým zaměřením. Po roce 1989 už si mohli žáci vybrat, jaký jazyk se chtějí učit. Od 3. třídy byla povinná angličtina, od 5. třídy další jazyk. 15. března 1990 se ředitelkou školy stala Mgr. Anna Hurychová. Zlepšilo se zde pracovní prostředí a mnoho dalších věcí. Na konci školního roku 2006/2007 předala vedení školy Mgr. Jindřichu Koudelovi. Od školního roku 2013/2014 škola vzkvétá v rukou Mgr. Jarmily Macečkové. Byl inovován školní vzdělávací program, ve kterém kromě změn hodinové dotace vybraných předmětů přibyla výuka metodou CLIL (v anglickém jazyce) na 1. i 2. stupni. Od školního roku 2014/2015 škola kromě francouzského a německého jazyka nabízí také jazyk španělský. Od 2. ledna 2014 je škola Fakultní školou Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogické fakulty. Od stejného roku je škola nositelem certifikátu Rodiče vítáni.

Proč se jmenujeme "ZŠ Františky Plamínkové"

Františka Plamínková byla spisovatelka, učitelka a významná česká feministka. Narodila se v roce 1875 v malé podkrkonošské vesničce Kostelsko u Rovenska pod Troskami. Po studiích v roce 1895 začala učit v Praze, několik let působila na dívčí škole na Letné. Po vzniku Československa rozpoutala jednání, které skončilo schválením Zákon o zrušení celibátu (zákaz manželství) učitelek.V roce 1918 se F. Plamínková dostala do sociálního odboru na pražské radnici. V roce 1925 byla zvolena senátorkou za Národně socialistickou stranu. V parlamentu střežila především zájmy žen. Roku 1923 založila Ženskou národní radu. V roce 1931 a 1932 se jako první žena z Československa zúčastnila jednání Společnosti národů. Byla členkou parlamentní delegace a pracovala v komisi pro otázky sociální a humanitní. Přispěla k všeobecnému hlasovacímu právu. V červnu roku 1942 byla zatčena a popravena gestapem.